Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

Sdružení historických sídel Čech Moravy a Slezska (odkaz se otevře v novém okně)

Kulturní festival Orlická brána 2010

Letní kino, taneční vystoupení, divadelní představení klasická, loutková, kejklířská, koncerty – to byla nabídka již čtvrtého ročníku žamberského kulturního festivalu Orlická brána.
Středa 21. července – horká letní noc, jejíž atmosféru jsme podtrhli historicky prvním letním kinem v Žamberku. Zaplněné připravené lavičky a rychlé doplňování židlemi bylo známkou
toho, že unikátní nezávislý snímek oceněný šesti Oscary „Smrt číhá všude“ si diváci nechtěli nechat ujít.
Čtvrtek 22. července – velmi horké až tropické letní odpoledne, rozpálená dlažba před divadlem, zpocení organizátoři, lavičky, stan k zastínění a Pohádka o Koblížkovi.
Kromě čisté vody jsme divákům podávali čerstvé koblihy k zakousnutí.
Horko, cukrované koblihy, marmeláda na tričkách (podružné) a smích a ulepené dětské pusy zpívající písničku o Koblížkovi (důležité) vytvořilo skvělou atmosféru dětského odpoledne.
Zakončeno bylo vystoupením tanečního oboru ZUŠ. Dívky na sálající dlažbě pod žhavým sluncem zatančily s velkou lehkostí a radostí a na diváky zapůsobily velmi osvěžujícím dojmem.
Pátek 23. července – stále teplo, ale protože autorský koncert písničkáře Nikoly Braska byl komorní, konal se jak jinak než v komorním sále ZUŠ.
Sobota 24. července – déšť z rodu stálých, vytrvalých a téměř nepřestávajících. K jediným změnám došlo, když se z deště mírného stal prudký a vtipně i naopak.
Mnozí z nás si vybavili hereckou roli Josefa Kemra, kterak stojí ve dveřích své chalupy a pronáší už téměř zprofanovaná slova. Nebudu je citovat, používali jsme ještě horší.
9.30 hod. – vše připraveno, lavičky a stany pro diváky, pódia, občerstvení, umělci...a přes provazy deště vidíme blížící se barevné pláštěnky, deštníky, kočárky.
9.35 hod.- dáváme pokyn pro začátek prvního pohádkového představení, diváci již sedí v suchu a nechávají se bavit africkou pohádkou krejčíka Honzy, se kterým si i zasoutěží, zazpívají a zahrají hry.
Další pohádky, které následovaly, nepostrádaly humor, legraci, srandu a veselost.
Brněnští Komedianti na káře ,,dovalili“ žonglérský příběh o statečném princi Nebojsovi, ve kterém se děly věci – z hloupého hospodského se stala hodná babička a z obyčejné vázy princezna.
Doktorská pohádka v provedení žamberských mladých divadelníků způsobila, že ač bylo právě poledne, žádné z dětí se nenechalo přemluvit na oběd, dokud pohádka neskončila. Jeden malý hošík odmítal opustit své místo i po závěrečném potlesku a teprve když mu tatínek odrecitoval předem obhlédnutou jídelní nabídku ve stáncích, se slovy ,,Jó tak to si dám!“ opustil svou diváckou pozici.
Smích a potlesk který během celého dopoledne bylo možné zaslechnout z dětské scény nám všem dal jasně najevo, že program se líbí a déšť rozhodně nikomu z malých diváku nevadí.
Zahřívací koncertík Načasu si našel své posluchače z řad dospělých.
13.30hod.- pršet téměř nepřestává, začíná program na hlavní scéně pod rozhlednou, diváci si odskakují pro gumáky, protože jinak jim nic nechybí, členové organizačního týmu si na střídačku odbíhají převléknout promočené nepromokavé bundy a vyměnit nasáklou obuv protože ani jim jinak nic neschází.
Členové dětského divadelního kroužku v rekordním čase převlékli kostýmy a překvapili netradiční klasikou – Kyticí v semaforské úpravě: “Ó bludičko!“ ..!“Proč mi říkáš obludičko?“
Dva blázni do jazzu – Jafar Jazz – proložili program skvělou muzikou.
Komedianti na káře předvedli cirkusovou pohybovou trachtaci, ohromný potlesk sklidila tanečnice na laně, krásná Něžná (útlá loutka), jejíž zpomalené skoky dosahovaly nepředstavitelné délky a poněkud robustnější loutka, asi tak za šest Něžných, orientálně tančící turecká žena Božena. (Zpráva ze zákulisí: původně měla přijet turecká žena Olina, jak jsme uváděli v programech, ale právě byla nemocná, tak to vzala Božka za ní.)
Pravidelní návštěvníci festivalu již čekali na představení českobudějovického Kvelbu, kteří zatím účinkovali v každém ročníku festivalu. V letošní hře pro malé i velké (Otesánek) bylo několikero druhů loutek, od marionet až po dvoumetrového kolíbacího panáka a především nechyběl laskavý a typicky „kvelbovsky“ chytrý humor.
Autorské Divadlo klauniky vtáhlo diváky do děje do slova a do písmene. Díky hravosti a skvělým improvizačním schopnostem 2,38 m vysokého profesora španělského jazyka a 120-ti kilogramové Anchy, jinak vychovatelky na kominickém internátě, vznikl dojem, že celá inscenace o Donu Quijotovi vzniká momentálně před zraky diváků a za jejich aktivní spolupráce. Na konci představení se jich z jeviště klanělo čtrnáct. Unikátní hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu a s téměř hmatatelným otiskem režijního vedení Bolka Polívky.
Než se připravila a naladila první kapela večerního hudebního bloku, diváci si mohli vyzkoušet svoji obratnost v žonglérské dílně. Některým to šlo tak dobře, že na příštím festivale budou mít zřejmě samostatné žonglérské číslo.
Sobotní večer jako už tradičně patřil živé hudbě, tentokrát ve stylu folkrocku v podání skupin Bujabéza a Načas nebo irského rocku od skupiny Happy To Meet. Hlavní hvězdou večera byla skupina Fleret se stále energickou Jarmilou Šulákovou. Jejich vystoupení, výjimečné mimo jiné tím, že bylo odehráno bez bicích, strhlo posluchače ke zpěvu i tanci. Kromě známých písní, jako je třeba Zafúkané nebo Šak máte nelété, zaznělo i mnoho lidových písní v podání pouze Jarmily Šulákové. Moderně pojatá píseň Beskyde Beskyde rozezpívala snad celé hlediště. Na samý závěr festivalu jste si mohli od kapely Two Men vychutnat acoustic alternative pop music s prvky jazzu a funku. Nechyběla ani lehce úsměvná písnička na dobrou noc.
Co zde není zmíněno a přitom patří k festivalu: dětský stan ANIMO, kde byly připraveny hry pro malé i větší děti. Přilákaly i dospělé – nejen rodiče ale i herci si mezi účinkováním přišli sestavit puzzle či vyřešit hlavolam. Ve velkém zaujetí hrou zde bylo možné spatřit i ředitele Divišova divadla.
Občerstvení fungovalo bezchybně, pestrá nabídka pokrmů vyhovovala snad všem, chvály se prodávajícím dostalo nejen od diváků, ale i od umělců (mezi námi – steak paní Šuláková slupla jako malinu a chutnalo jí tak, že loudící pes nedostal ani přivonět).
Nápoje teplé i studené, „kafekára“ s mnoha druhy kvalitní kávy...
Samozřejmě už teď víme, co bychom příště mohli udělat ještě jinak, ještě lépe a doufáme, že k tomu dostaneme příležitost.
Ať žije Orlická brána 2011!
Nepředbíhám, ale doufáme i nadále v podporu Města Žamberka a jeho finanční záštitu, bez které by festival nevznikl.
Rádi bychom i nadále obohacovali kulturní život města prázdninovým nekomerčním kulturním a pohodovým festivalem, který si pomalu, ale jistě buduje svoji tradici.


Za realizační tým
Alena Urbánková
Faltusová Zuzana | dne 30.08.2010