Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

Orlická brána - zhodnocení

Jak dopadl šestý ročník multižánrového festivalu v Žamberku
Pomyslným klíčem od Orlické brány jsme otočili letos už pošesté a otevřeli tak na dva dny areál pod Tyršovou rozhlednou dětem i dospělým a nabídli všem pestré kulturní vyžití.

Pátek byl určený všem, kdo mají rádi dobrou muziku. Program zahájily žamberské hiphopové Sestry v rýmu a svou energii okamžitě přenesly na všechny přítomné.

Mladá písničkářka Jana Vébrová předvedla vynikající zpěv a hru na akordeon a svou křehkostí a poetikou zamířila přímo do srdcí posluchačů. Nabízí se otázka, co vedlo ke spojení tak subtilní bytosti s tak těžkým nástrojem? „Akordeon je takovej štít o který se můžu opřít a do kterýho se prostě musím opřít!“

Písničkářka z Valmezu Lucie Redlová přijela se svoji doprovodnou skupinou Garde. Představila se jako skvělá folkrocková zpěvačka s velkým citem. Díky tomu, že pochází z Valašska, objevuje se v její muzice folklór úplně přirozeně. A nejen folklór. „Jsem prostě svá," říká o sobě písničkářka, autorka a neobyčejně vřelá osoba s kytarou přes rameno.

Kapela Citizen 37 z České Třebové se zpěvačkou Bárou Soukupovou se hlásí k britské nezávislé scéně a indie kytarovkám i grunge kapelám z 90.let. Nevím, zda se při koncertu podařilo spojení mezi nimi a vesmírem, jak si přejí, ale propojení mezi kapelou a posluchači bylo dokonalé. Mimochodem, víte proč právě 37? Když se jednomu z členů kapely narodil syn, v porodnici dostal náramek s číslem 37.

Noční projekci snímku Alois Nebel sledovalo velké množství diváků, které neodradila ani poměrně chladná noc. Zabaleni v dekách a zachumláni v bundách si nenechali ujít jedinečný filmový zážitek, českou filmovou událost, která překročila naše hranice.
Pro případ tropických veder jsme byli připraveni návštěvníkům festivalu nabídnout ochlazení v podobě sprchy s rozprašovačem, tropická ani jiná vedra nenastala, přesto byli diváci několikrát „osvěženi“drobným deštíkem. V těchto chvílích byly využity stany, které poskytly pohodlné přístřeší.

Sobotní ráno se tvářilo velmi přívětivě a tak jsme doufali a pevně věřili v to, že sobota bude „v suchu“.

Od desáté hodiny dopolední veselé pohádky bavily děti i dospělé. Herci divadla Kapsa se svými pohádkami a písničkami hned na začátku zasloužili o vytvoření pohodové, veselé a chce se mně říci až rodinné festivalové atmosféry. Místa k sezení byla v 10 hodin téměř zaplněna, přinášeli jsme další a další lavičky. Děti se smály i chechtaly, pohádky byly “ prošpikované“ i vsuvkami pro dospělé, kteří se tak výtečně bavili společně se svými ratolestmi. Bylo až neuvěřitelné, co dokáží dva herci, kteří vystřídali spoustu postav, jejichž otočnou scénou , kostymérnou, chalupou, statkem či rybníkem byla obří papírová krabice. Marjánka byla chvíli Marjánka, chvíli opeřená husa, chvíli selka. Přes svou prostorovou výraznost se sebeironicky podivila:“Čím to je, že když se schovám, tak mě vždycky kousek kouká?“ Její znělý hlas . „Andulko šafářováááááá…..“ se rozléhal areálem tak, až to vypadalo, že má nejméně dva mikrofony. Neměla ani jeden, přísahám.

Výpravná pohádka havlíčkobrodského Mraku s téměř skutečným mlýnem a točícím se mlýnským kolem, s živým vodníkem v životní velikosti, který se dostal do křížku s hamižnou selkou, byl tak napínavý a veselý, že děti zapomínaly lízat zmrzliny, okusovat kukuřici, uždibovat cukrovou vatu a vůbec se věnovat občerstvení, které jim rodiče nakoupili, protože mnohé z nich ani kvůli zmrzlině nehodlaly přerušit podívanou. Uvádím autentická slova jednoho z přítomných tatínků: „To jsem ještě neviděl, aby náš kluk seděl tři hodiny s otevřenou pusou a sledoval pohádky!“

Pražský varietní cirkus Cecilka děti rozpohyboval, plavaly, tančily, mávaly, tleskaly, k vidění byla sousta cirkusových čísel, kouzel a čar, i cvičení pejsci. Právě při vystoupení s pejsky asi tak tříletý chlapeček v tatínkově náručí vztahoval ruce k pódiu „Já tam chci, já tam chci….!“ Obří potlesk, který po produkci následoval, musel bezpochyby vyplašit všechna divoká prasata, o kterých jsme se domnívali, že sledují program z přilehlých lánů vzrostlé kukuřice.
Několik humorných a zároveň poučných příběhů na motivy díla Jana Wericha nastudovaly děti z divadelního kroužku při SVČ ANIMO. A ve všech jim šlo o duši, tu divákovu.

Českobrodská kapela Celé Znova skvěle otevřela hudební scénu festivalu. Úkol to byl trochu nevděčný, ale kapela se ho zhostila se ctí a svým výkonem potěšila i nadchla nejednoho rockového fanouška. Energie valící se z pódia se přelila na všechny přítomné.
Ve čtyři odpoledne přitáhlo českobudějovické nezávislé divadlo Kvelb svou Káru komediantů. Herci nenechali diváky posedět, se svou originální televizí – nádherným starým loutkovým divadlem – se přesouvali z kuchyně do obýváku, ložnice nebo možná koupelny, na tom se nedokázali dohodnout, protože jsou i tací, kteří mají „bedýnku“ i v koupelně. Předvedli parodii na nekonečné seriály a telenovely, s vtipem a chytrým humorem se dotkli i naší politické scény…Dobrovolně putující diváci i ohromný potlesk byli dokladem toho, že první moderní loutkový seriál svého druhu si okamžitě našel své příznivce. Mnozí z nás ještě dnes při zapínání televize slyší pokyny: „Sledujte seriály! Sledujte seriály! Žijte seriálově!“
Alernativní Kvelb byl dosud se svým programem přítomen na každém ročníku našeho /vašeho festivalu, kde předvedl sedm různých představení. Projevili jsme obavu,zda jsme tímto nevyčerpali veškerý repertoár. Jsme klidní, nevyčerpali. A až se tak stane, máme přislíbeno, že „kvelbáci“vymyslí něco přímo pro náš festival.

Žamberská skupina historického a scénického šermu Mortem Iter překvapila svou profesionalitou, vybavením a hlavně výkony. Souboje zasazené do historických reálií doprovázené slovem i vtipem charismatického člena souboru byly skutečným zážitkem. Nemusím ani dodávat, že nabídce osahat , potěžkat a opatrně vyzkoušet některé zbraně neodolala spousta nejen malých, ale i dospělých diváků.

První zahraniční host hudební scény, slovenská kapela Plastic Swans (pro neangličtináře Plastové labutě) přijel z Banské Bystrice. Vo výnimočnom výraze a zvuke kapely bolo znať, že každý zanecháva v skladbách kúsok seba. Ich piesne nás prenesly cez čokoľvek všedné. Boli naozaj skvelí.

Taneční skupinu Neon nemusím snad ani představovat. Jejich streetdancová letní taneční show diváky uvedla doslova do varu.

Hned poté si po přesunu na hudební scénu za rozhlednou stávající i nově příchozí návštěvníci nenechali ujít koncert legendární a originální skupiny Vltava v čele s Robertem Nebřenským. Její největší devizou je původnost a nezávislost na jakýchkoli žánrech. Velký areál před hudební scénou byl téměř plný, reakce nadšených posluchačů byly možná slyšet až na žamberské náměstí.

A pokud bylo někde nějaké místo, při koncertu jedné z nejlepších současných slovenských zpěvaček Kataríny Knechtové bylo okamžitě zaplněno. Někdo tančil, někdo se jen tak pohupoval, všichni ale intenzívně vnímali hudbu a při poslední skladbě zpíval s Katarínou celý areál. Posluchači ji doslova nechtěli pustit z pódia. "Je úžasné, že existujú festivaly. Je to príjemná zmena po dlhej zimnej sezóne, kedy sa hrávaju hlavne klubové koncerty. Festivaly majú svoju atmosféru a čaro. Hrá sa mi na nich veľmi dobre.“K.K.

Mezitím jsme měli možnost vidět pražské autorské generační divadlo VOSTO5.
Jejich Stand´artní kabaret byl čistou improvizací od začátku do konce. „Brokátovou kůži ořežu svým tupým prstem.....smažu křížek křídlem a napíšu ho zobákem... dáváte si mé dítě kolem krku?...porodil jste hranostaje!....“ Byl nepopsatelný, nezařaditelný, neskutečně vtipný, směšný, absurdní a díky improvizaci neopakovatelný. Diváci se smáli tak, že by zubaři měli radost, někteří si po shlédnutí stěžovali na bolest bránice, zatuhlost pantů a nemožnost zavřít ústa. Bylo jasné, že na noční představení „Vostopětky“ bude zase plno.

Po hudebním zážitku – koncertu Kataríny Knechtové - se diváci usadili a sledovali první divadelní automat možná na světě, u nás určitě, Teatromat. Opět těžko popsatelné představení. Když se dozvíte, že zde byl ztvárněn příběh Aleny, která přijela do Prahy na herecký konkurz, zní to velmi suše a nezáživně. Opak byl ale pravdou. Neskutečně vynalézavý projekt , který v sobě kombinoval činohru a filmovou projekcí, excelentní herecké výkony a hlavně zábavu, lehkost, parodii, smích a radost ze hry. Děj diváci určovali silou potlesku. Má se Alena vdát, když teď se dávají zásnubní prstýnky do kindervajíček a ten její „prostě vytáhnul tři Braníky než přišla, rozumíš?“, má se Alena dostat do divadla Na Zábradlí, když u konkurzu recituje „Kapičku rtuti“, slézá z pódia a utíká do orlických polí? Vskutku nepopsatelné. O tom, že se diváci výborně bavili svědčí i fakt, že i když asi 20 minut před koncem Teatromatu začalo pršet, nikdo z diváků se nezvedal a neodcházel. Kdo měl deku, přehodil přes hlavu, kdo měl kapucu, nasadil, kdo neměl nic, nechal tak.

Anglicky zpívané písně, uhrančivý projev a předlouhé vlasy jedné z našich nejlepších rockových zpěvaček Hanky Kosnovské - to byla kapela Nil, jejíž půlnoční koncert uzavíral hudební stage a vlastně celý festival. Déšť, který vtipně měnil intenzitu a když už to vypadalo, že ustane, opět nabral na síle, rockovým fanouškům nevadil, Nil byl strhující a energický.

A déšť byl vytrvalý a studený, proto jsme se,ač neradi, rozhodli zrušit noční projekci hudebního snímku Doors. Budeme se snažit jej uvést v budoucnu v programu naše nově digitalizovaného kina.
Stálí návštěvníci zaznamenali letos několik novinek. Festival byl tentokrát rozšířený co do plochy (areál za rozhlednou), i co do délky (pátek, sobota), měl dvě stage, neboli pódia neboli scény. Divadelní a hudební. Mezi jednotlivými koncerty a divadly nedocházelo k prodlevám, divák měl čas si tak akorát u některého z dobře zásobených stánků zakoupit občerstvení a už se zase mohl nechat unášet hudbou nebo bavit divadlem.

Nelze nezmínit i herní stan pro děti SVČ Animo, který sice není festivalovou novinkou, zato byl stoprocentně využitý. Hry a zábava, malování barvami na obličej a henou kamkoliv, opět slavily velký úspěch a tak nebyla nouze o setkání s piráty, kočičkami, princeznami, tygříky, kteří pobíhali areálem.
Někteří tvrdili, že už se nikdy nebudou mýt.

Musím se podělit i o malé postřehy z festivalu – prvním sobotním divákem, resp.divačkou, byla malá Kačenka s culíkem, která už asi od půl desáté seděla před divadelní scénou v první řadě a trpělivě čekala na pohádky. Nejmladšímu účastníkovi festivalu, který vydržel téměř celý den (jen s přestávkami na kojení) bylo pouhých pět týdnů.

Všichni, dospělí i děti, nám svými reakcemi a především potleskem, který patřil účinkujícím, dávali dostatečně najevo, že se jim program líbí, že je baví. Všem patří dík, protože atmosféra, kterou společně vytvořili, byla opravdu pohodově uvolněná. A dítě zmítající se večer odcházející mamince v náručí se vzlykotem: “Já tady eště buuuduuuu!“ je pro nás malým vyznamenáním. A nejen pro nás, ale i pro Město Žamberk, bez jehož podpory by festival nejenže nevznikl, ale ani nepokračoval.

Jsme rádi , že se nám podařilo naplnit motto festivalu Orlická brána – festival pro celou rodinu.

Alena Urbánková
Mimrová Zuzana, Bc. | dne 30.07.2012