Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

genmjr. in memoriam Josef Knop

Žamberský rodák, důstojník, absolvent výcviku pro parašutisty ve Velké Británii, hrdina bojů na Dukle, na kterého jsme měli po roce 1948 zapomenout ...

Generál Josef Knop

30. ledna 1909 se v Žamberku v Hluboké ulici narodil řezníku Štěpánu Knopovi a jeho manželce Hedvice, rozené Vodičkové, syn Josef. Po ukončení základního vzdělání pokračoval studiem na Reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí, které ukončil maturitou v roce 1929. Nastoupil základní vojenskou službu, protože chtěl studovat Vojenskou akademii. Tu pak absolvoval v Hranicích na Moravě a v hodnosti poručíka nastoupil ke svému prvnímu útvaru na Slovensko.

30. června 1939 byl por. Josef Knop propuštěn z armády a přidělen k ředitelství státních drah s místem zaměstnání v Kyšperku - dnešním Letohradě.

Po vypuknutí války, jako vlastenec a čestný důstojník, hledal cestu za hranice, kde by mohl bojovat proti Němcům. Putoval přes Budapešť, Bělehrad, Soluň, Cařihrad, Bejrút, Marseille do Agde, kde se shromažďovala a cvičila naše zahraniční armáda.

Byl ustanoven velitelem 8 (kulometné) roty 2 praporu, s kterou byl pak odeslán na frontu. Zúčastnil se potupného ústupu francouzské armády před německými vojsky a svým rozhodným a chladnokrevným jednáním uchránil životy svých vojáků.

Po pádu Francie se dostal z přístavu v Séte do Anglie, kde s ostatními československými dobrovolníky byl umístěn ve stanovém táboře našeho vojska v Cholmondeley Park. Stal se příslušníkem 1 čs. brigády ve Velké Británii.

Oslavy výročí narození

V sobotu 30. května 2009 si město Žamberk po celý den připomínalo žamberského rodáka generálmajora in memoriam Josefa Knopa.

Dopoledne projížděla městskými ulicemi kolona dobových válečných vozidel.

U pomníku Josefa Knopa se uskutečnil pietní akt, kde čestnou stráž drželi členové klubů vojenské historie v uniformách armád, ve kterých Josef Knop sloužil. Mezi hosty byla rodina Josefa Knopa, váleční veteráni a další významné osobnosti.

Odpolední část oslav se konala v areálu Pod Černým lesem, kde byly rozloženy vojenské tábory československých jednotek bojujících v období 2. světové války v různých armádách, například ve francouzské, britské a sovětské. Přítomni byli i nepřátelé v podobě Wehrmachtu a Luftwaffe.

· Program oslav
· Ohlédnutí za oslavami

Postupně se stává velitelem čety, roty, velitelem Školy důstojníků v záloze. Kpt. Josef Knop také absolvoval několik speciálních kurzů britských SOE (Special Operation Executive) pro sabotáž, diverzi a seskok padákem, např. ve stanici STS-25 ve Skotsku, kde se cvičili naši parašutisté, kteří potom byli vysazeni do Protektorátu.

V našich jednotkách v SSSR byl citelný nedostatek zkušených důstojníků. Ti byli doplňováni z našeho vojska ve Velké Británii. V září 1943 opustil s transportem dalších důstojníků Anglii a přes Port Said, Jeruzalém, Teherán, Baku přijel v listopadu do Moskvy.

Škpt. Josef Knop pak vykonával řadu funkcí. Velitele poddůstojnické školy, padákového důstojníka u 2 čs. paradesantní brigády, velitele Oddílu pro zvláštní úkoly (ZÚ), kde se školili vojáci pro činnost a boj v týlu nepřítele. MNO v Londýně, gen. Heliodor Píka a velení Oddílu ZÚ v Jefremově se snažili usměrnit výcvik a stabilizovat jeho hodnotu na úrovni sabotážního výcviku, jaký poskytovala čs. parašutistům ve Velké Británii SOE.

Později byl převelen k 1 čs. samostatné brigádě, kde velel jejímu 2 praporu. Náčelníkem štábu praporu byl Oldřich Kvapil. Jejich přátelství a spolupráce se u brigády staly proslulými.

V této funkci škpt. Josef Knop prodělal těžké boje, na kterých se naše jednotky v SSSR podílely. Machnovka, "bezejmenná kóta 534", Hyrowa hora, Dukla…

Své velitelské stanoviště měl vždy v blízkosti svých vojáků. Byl s nimi doslova v první linii. Patřil mezi oblíbené velitele. Přestože byl tvrdý a nesmlouvavý, byl spravedlivý, uznalý a o svoje vojáky pečoval, jak to jen bylo možné.

Dokázal i odmítnout splnění rozkazu, kterým by je poslal na jistou a zbytečnou smrt. Za to byl jediný trest - zastřelení. Uhájil svůj názor a uchránil životy vojáků. Za pravdu mu musel dát i velitel brigády Ludvík Svoboda.

První českoslovenští vojáci, kteří 6. října 1944 u Dukly vstoupili na území vlasti, byli právě průzkumníci z jednotky škpt. Josefa Knopa!

Mnohokrát stál se samopalem v ruce v čele svých vojáků a vedl je do boje. O urputnosti bojů svědčí i to, že v listopadu 1944 ze tří praporů 1. čs. brigády zůstal v boji jen jediný pěší útvar složený ze zbytků oněch jednotek, kterému se říkalo "bojová skupina Knop".

Účastnil se dalších těžkých bojů na našem území. Stal se zástupcem velitele 1 čs. samostatné brigády, potom zástupcem velitele 3 čs. samostatné brigády. Koncem války byl v hodnosti majora přidělen k MNO v Košicích.

Po válce postupoval ve vojenské kariéře. Byl povýšen na podplukovníka, absolvoval Vysokou školu válečnou. Stal se přednostou 1 oddělení na Velitelství 2 oblasti v Táboře a to již v hodnosti plukovníka generálního štábu. Jeho zdraví však bylo podlomeno nedoléčenými nemocemi z doby války a válečnými útrapami.

V roce 1947 se vzdal velmi slibně se rozvíjející vojenské kariéry a na vlastní žádost, aby se mohl věnovat své rodině, kde se mu také mezitím narodila dcerka Yvona, byl převelen domů do Žamberka, kde nastoupil na funkci velitele pěšího praporu 42 Na tuto funkci byla systemizována pouze hodnost majora.

Roku 1949 se stal, jako stovky dalších čestných důstojníků, obětí známých komunistických procesů, na kterých se také, bohužel, podíleli někteří jeho bývalí spolubojovníci z východní fronty, které nový režim vynesl do jejich všemocných pozic. Při výsleších byl mučen i jinak trýzněn.

Státní soud v Praze jej soudil ve skupině dalších lidí a 14 prosince 1949 vynesl tyto rozsudky: plk. gšt. Josef Knop (doživotí), pplk. v v Petr Duda (doživotí), škpt. Bohuslav Kulíček (28 roků), kpt. Josef Vrbský (20 roků), pplk. Hynek Rýdl (20 roků), MUDr. Stanislav Vejs (6 roků), Rudolf Žabka, který za války ve svém domě v Žamberku ukrýval členy skupiny BARIUM (15 roků), Alois Polák (20 roků), pplk. František Přibyl (12 roků), pplk. František Čadek (12 roků), mjr. Karel Horák (3,5 roku) a pplk. Václav Vokroj (3,5 roku).

Čas plyne. Josef Knop, degradovaný na vojína, je přemisťován z jedné věznice do druhé. Jako ostatní političtí vězni je i on častým cílem brutálního chování bachařů. Protože jeho smysl pro spravedlnost a pro čest mu nedovolí být netečným k utrpení druhých, zvláště když cílem týrání je nemocný nebo starý vězeň, stává se, že zasáhne a tím si svoje podmínky ještě zhorší.

Po letech věznění mu je trest doživotí změněn na 25 let. Následovala jedna z amnestií, která se ho měla týkat, ale nebyla naplněna. Prý si ji svým postojem nezaslouží.

Válečný hrdina, nositel vysokých československých a spojeneckých vyznamenání opustil vězení na základě amnestie prezidenta republiky v roce 1962. Musel vykonávat pouze podřadnou fyzickou práci. Jinde pro něho nebylo místo.

Na svobodě pobyl necelé čtyři roky, když na nedoléčené nemoci z války a následky věznění zemřel v nemocnici v Ústí nad Orlicí 1. dubna 1966 ve věku pouhých 57 let.

V roce 1968 byla jeho rodinou podána žádost o rehabilitaci. Bohužel, jako u většiny těchto případů vše šlo postupně do ztracena. Zvláště s příchodem okupačních vojsk v srpnu 1968 se opět začal utužovat komunistický režim a s nástupem "normalizace" na začátku sedmdesátých let byl definitivní konec s rehabilitacemi. Takto dopadl i případ Josefa Knopa.

Po listopadu 1989 již definitivně nastala doba, kdy se vážně začalo s rehabilitacemi pracovat. Tak se 25. dubna 1991 Josef Knop, in memoriam, opět stal plukovníkem generálního štábu. Byl mu propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy a ještě v tom samém roce byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

Cesta právní rehabilitace byla konečně úspěšně ukončena. Cesta morální rehabilitace se završila 23. dubna 2005, v roce 60 výročí vítězného konce 2 světové války, kdy mu rodné město Žamberk připravilo důstojnou oslavu. Byla odhalena jeho pamětní deska na náměstí, které již dříve bylo po něm pojmenováno, a předáno čestné občanství města Žamberka do rukou jeho dcery.

Vladislav Severin