První písemná zmínka o obci České Rybné je z roku 1492. Jméno České se ji dostalo dle českého robotního práva (německé volnější) německé Rybne, "Rybné" je uváděno od většího počtu rybníčků u statků, je možné, že jméno Rybné obec získala dle potoku, který jí protéká a který se jmenuje "Rybné". Ve znaku obce jsou dvě ryby. Obyvatelstvo zde bylo vždy ryze české.
České Petrovice je horská obec ve spodní části Orlických hor, která patřila panství Kyšperskému. Část obce je po obou stranách potoka Orlička, který se u Pastvin vlévá do Divoké Orlice. Nadmořská výška je mezi 600 - 650 m.n.m. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 3,9°C. Obec hraničí severovýchodně s panstvím Kladským, východně s Německými Petrovicemi (nyní Petrovičky), jihovýchodně s městysem Mladkov, jižně s Vlčkovicemi, západně s obcí Klášterec a na severu s přifařenou obcí Čihák, patřící k panství Žamberk.
Dlouhoňovice se prostírají v rozsáhlém, na sever otevřeném úvalu křídového útvaru pod strmými lesnatými stěnami pásma Litických vrchů. K jihozápadu se nad obcí zvedá lesnatý útvar "Perdějov" s kopcem Kalvárií a pěknou vyhlídkou "U Buku". Obcí protéká od západu k východu potůček, kdysi bohatý na raky, který odvádí vody z vlhkých lesů přes Lukavici do Tiché Orlice. Dlouhoňovice sousedí s městem Žamberk. Je zajímavé, že nádraží, označené názvem města a založené r. 1873, stojí na katastru obce Dlouhoňovic.
Část obce se rozkládá podle silnice č. 312, Žamberk je vzdálen 7 km, Ústí nad Orlicí 11 km, horní kopec je rozdělen podle potoka. Hejnický potok má dvě ramena, jedno pramení u Záleských č. 55 a protéká Pustinou, kde napájí i malý rybníček. Druhé rameno pramení pod Smetkou, protéká horním koncem a ve středu obce se oba dva prameny spojují. Společně pak protékají dolním koncem, loukami pod Křižánkami a na katastru Českých Libchav se mění na potok Libchavský. Ten pak protéká Libchavami, přibírá další přítoky a před Ústím se vlévá do Tiché Orlice.
Obec byla založena v 1. polovině 14. století, rozkládá se po obou březích řeky Divoké Orlice, západně od Žamberka, v okrese Ústí nad Orlicí. Jejím středem prochází silnice č. I/11, lemovaná z obou stran lipovou alejí. Poloha obce, příznivé klimatické podmínky a krásná příroda umožňují aktivní i pasivní relaxaci, turistiku a cykloturistiku. Návštěvníci, kteří se zde ubytují zcela jistě nebudou litovat. Svůj pobytstráví v klidnějším vesnickém prostředí.
Území, na němž se rozkládá Jablonné nad Orlicí, bylo součástí původního pohraničního pralesa. Jeho osídlování v době kolonizace neprobíhalo živelně, ale řídilo se přírodními podmínkami, jež dávají poloze a půdorysu našich měst a vesnic podobný ráz.
První zachovaná písemná zpráva o Jamném je z roku 1336 v listině nalezené mezi jinými historickými památkami ve věži lanškrounského hradu. Touto listinou, kde je jmenována i naše obec, odňal Jan Lucemburský panství landšperské zbraslavskému klášteru a uložil poddaným novou daň.
Kameničná leží v podhůří Orlických hor, 5,5 km severozápadně od města Žamberk. Se svýmí 340ti obyvateli zaujímá své postavení spíše mezi malými obcemi, je však o to klidnější a malebnější, vhodná především k rekreaci jak v letních tak hlavně v zimních měsících. Obec si do svého znaku již na staré obecní pečeti dala staroslovanský strom lípu, vyrůstající z hromady kamení. Právě to, že ze zdejší půdy "kamení jen roste a po dešti jen prší", dalo vesnici jméno a zdejším hospodářům pověst pracovitých a svědomitých lidí, neboť jen takoví se zde mohli uživit.
První zmínka o Klášterci, původním jménem Orlitz (Orlík) a Orlička, je zaznamenán ve veřejné listině, bulli papeže Boifáce VIII. ze dne 15. prosince 1295. Jiná zmínka je z "Formuláře" Tobiáše z Bechyně, ve které chválí úmysl postaviti zde v této krajině klášter. Datování těchto listin je mezi roky 1279 až 1290. Z toho je patrno, že Orlitz vznikla asi před rokem 1280.
Katastr Kunvaldu o rozloze téměř 30 kilometrů čtverečných sousedí svým jižním okrajem s katastrem města Žamberk. Na straně východní se dotýká území Líšnice a Klášterce nad Orlicí. Na severu sousedí s katastrem Bartošovic a Rokytnice v Orlických horách, na západní straně s Pěčínem a Kameničnou. Po stránce geografické náleží do východního výběžku Orlických hor, do tzv. Žamberské pahorkatiny.
Dnešní Letohrad těží zejména z bohaté historie a krásné, nezničené přírody, je východiskem pro zimní i letní turistiku v Orlických horách. Letohrad se vyznačuje bohatým kulturním a společenským životem: Kopečková pouť spojená smultižánrovým Pouťfestem, Mezinárodní hudební festival ajeho doprovodné akce – Kaskády výtvarného umění akoncerty folkových acountry kapel naKopečku, letní strašidelné prohlídky zámku aparku, Svatováclavská pouť čitradiční honění kohouta naKunčicích jsou jen stručným výčtem zajímavých podniků. Několikaletá spolupráce s Klubem autorů literatury faktu vynesla Letohradu přívlastek "Město literatury faktu".
Líšnice, položená v půvabném údolí Orlických hor, poutá na prvý ráz štíhlou věží, zdaleka viditelného kostelíka z roku 1869, stojícího i se hřbitovem skoro uprostřed obce v sousedství jednopatrové budovy školní, vystavěné roku 1888. Pod nimi šíří se celá vesnice s osadou Zákopankou po obou březích Divoké Orlice v délce tří kilometrů. Na přilehlých rovinkách a svazích a pod sráznými opukovými stěnami roztroušena jsou v záplavě stromoví stavení, jichž čistota a výstavnost svědčí o příznivých hmotných poměrech této obce.
Lukavice leží v centru nejlidnatější a značně navštěvované oblasti Orlických hor a jejich podhůří. Obec s necelým tisícem obyvatel téměř spojuje města Žamberk a Letohrad. Větší kulturní a společenské akce, taneční zábavy, pravidelná cvičení i pingpongové zápasy se uskutečňují v sokolovně, přednášky a schůze v zasedací síni OÚ nebo v hostinci, svatební a jiné hostiny v jídelně zemědělských služeb.
Vesnička Mistrovice se nachází na silniční spojnici města Letohradu a městečka Jablonné nad Orlicí. Od Letohradu je vzdálena cca 5 km a do Jablonného nad Orlicí je nutno ujet 3 km. Hospodářská stavení, rodinné domky a rekreační chalupy jsou umístěny po obou stráních údolí, kterým protéká potůček pramenící v horní části obce zvané Vedralovice a ústí do Tiché Orlice v místě zvaném Mlejnisky, nyní v prostorách kamenolomu Státních silnic.
Historicky poprvé se Nekoř připomíná v popise diecese Pražské podle diakonátův a děkanátův jejich, jak pod Arcibiskupem Arnoštem z Pardubic mezi r.1344 - 1350 sepsán byl. V soupise jsou uvedeny tehdejší ?plebanie? (farnost). Nekoř je v seznamu uvedena.
Orličky obdržely své jméno od Orlických hor v jejichž oblasti leží. Orličky leží v třetím pásmu jižních výběžků Orlických hor na jih pod Suchým vrchem (995 m), mezi Martinovou hatí (703 m) na Jablonském hřbetu a Hradisky odbočující od Jeřábu svírající mezi sebou Orličkovský potok. Přes Suchý vrch nad horní částí obce vede zemská hranice mezi Čechami a Moravou.
Dne 13. června 1932 byl za přítomnosti pana ministra veřejných prací Ing. Dostálka a dalších účastníků položen základní kámen ke stavbě viaduktu přes údolí řeky Divoké Orlice v Pastvinách, jako první krok k uskutečnění stavby projektované údolní přehrady. Tímto dnem se uzavírají osudy prosté horské obce a nastává nové období v její historii.
Písečná i celé její okolí je ideální i pro pěší túry, obcí prochází několik turistických tras, příjemné jsou také procházky po místních nefrekventovaných asfaltových cestách mezi chalupami, roztroušenými po obou svazích potoka Potočnice, který protéká celou vesnicí.
Sobkovice - leží na turistické cestě (značená žlutou barvou) vedoucí do všech koutů Orlických hor, sousedních nedalekých Jeseníků i blízkého Polského Slezska. Obec, s něco málo přes dvě stovky obyvatelů leží nedaleko městečka Jablonné nad Orlicí, což pěšky představuje necelou půl hodinku procházky úzkou cestičkou, podél bublajícího potůčku, vzhůru údolím, porostlým smíšeným lesem.
Vrchy Studenec a Faltusův kopec a mírné sedlo mezi nimi jsou přírodní základnou obce severovýchodním větrům otevřené, s malebnou polohou, krásnými lesy, nádhernými výhledy, s blízkou řekou Tichou Orlicí a s výhodným vlakovým spojením na zastávce v Těchoníně. Nad úhledné, čisté a pěkně upravené chaloupky a domky vyniká kostelík z roku 1820 a budova školní z roku 1909. Ke škole ve Studeném je přiškolena nekořská osada Bořitov.
Obec Šedivec je malá horská vesnice, položená na kopci, který se táhle zvedá od údolí Tiché Orlice a klesá k Divoké Orlici a Nekořskému potoku. Šedivec se rozkládá u křižovatky silnice č. 11 Žamberk - Jablonné nad Orlicí a silnice č. 360 Letohrad - Klášterec nad Orlicí. Obec má 210 obyvatel a v dřívějších létech byla převážně zemědělská. V současné době většina obyvatel dojíždí za prací do okolních měst, nejvíce však do Letohradu vzdáleného 4 km.
Obec leží při železniční trati Praha - Hanušovice v údolí Tiché Orlice a jejích přítoků. Hory Hejnov, Vysoký Kámen, Bouda, Srubová hora, Javorně, porostlé jehličnatými lesy, chrání obec velikou podkovou na jihovýchodní straně, holý "Faltusův kopec" se rozkládá na straně západní a Studenecké skály na straně severní. Mnoho turistů přitahují možnosti pobytu v dosud zachovalé přírodě rozsáhlých lesů s krásnými výhledy, prohlídka staveb opevnění českého pohraničí, houbaření i rybaření. V obci je jeden hostinec "U mostu", tři potravinářské obchody, několik možností ubytování v soukromí.
Nejvýznamnějším přírodním prvkem v obci je tok Tiché Orlice, který funguje jako biokoridor. Roku 1996 byl podél jeho toku vyhlášen přírodní park "Orlice", jehož součástí je severně od zastavěného území obce přírodní rezervace "Sutice" z r. 1950 o rozsahu 5,93 ha.
Obec Záchlumí je rozložena na úpatí svahu východních polí a na protější – západní straně se tyčí kopec Chlum do výšky 602 m n.m. Úžlabí tak vzniklé, ve kterém leží vesnička Záchlumí směřuje od severu k jihu. Řeka Divoká Orlice odděluje Záchlumí od Bohousové.
Žampach se nachází v Žamberecké pahorkatině, 12 km severovýchodně od Ústí nad Orlicí, 6 km jižně od Žamberka. Leží v nadmořské výšce 480 m s nejvyšším bodem 546 m n. m. Nad obcí se vypíná zalesněný kuželovitý vrch se zbytky zříceniny středověkého hradu. K 1.1.2009 zde žilo 293 obyvatel.