Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

Životní pouť Jiřího Faltuse

Narodil se 11.března 1911 v Zadním Dole u Klášterce nad Orlicí. Byl čtvrtým nejstarším mezi dvanácti sourozenci. Otec byl zemědělec a podle dobových pramenů velmi podnikavý, zaváděl na tehdejší dobu nové a neobvyklé způsoby hospodaření. Jeho děti ale měly velmi tvrdý život, dokonce spávaly ve chlévě, kde bylo vždy teplo, přikryté jen starými kabáty.

Knihař Jiří Faltus

V Klášterci vychodil Jiří pět tříd obecné školy a tři třídy měšťanky. Od útlého věku měl rád knihy, přečetl vše, co bylo na vesnici dostupné. Jenže brzy ho knížka začala zajímat i jinak. Ve čtrnácti letech se pokusil poprvé knihu rozebrat, snažil se ji opět svázat a následně dát dohromady. Snad právě tady jsou kořeny jeho vztahu ke knižní vazbě, který mu vydržel po celý život.

Když dokončil školu v Klášterci, odstěhovala se rodina k jeho nevoli do Semelkovic u Mělníka, protože těch pár políček v Klášterci početnou rodinu nemohlo uživit. Tím se však Jiřího sen o knihařině stal téměř neuskutečnitelným, neboť podle otcova přání se měl stát kočím.

Mladý Jiří se s tím nesmířil a v patnácti letech se rozhodl "dezertovat", vrátit se zpět do kraje svého dětství. Zvítězily tak dvě jeho životní lásky - Orlické hory a knihařina.

V Žamberku se začal učit řemeslu u zkušeného mistra knihařského, pana Jana Bálka. Po třech letech učení složil 5.října 1929 úspěšně tovaryšskou zkoušku.

Svou knihařskou dráhu započal pak v Roudnici nad Labem u firmy J. Kosteleckého jako knihařský dělník. Na počátku let třicátých odešel na přímluvu svého bratra do Prahy, kde pracoval u firmy Štěpánek na Královských Vinohradech. Zde se zdokonaloval nejen ve vytváření kvalitní knižní vazby, ale především v ručním zlacení. Za dva roky práce získal obrovskou praxi, kterou pak zúročil ve svém tvůrčím díle.

Po dvou letech, v roce 1933, se s nabytými znalostmi i sebevědomím vrátil zpět do Žamberka, aby se zde definitivně usadil. Vypůjčil si peníze, zařídil si za ně malou dílnu a v roce1934 se oženil se slečnou Martou Křehkou, vyučenou prodavačkou v papírnictví a knihkupectví. Spolu pak provozovali obchod s papírem a knihami a starali se také o práci v knihařské dílně. Vychovali společně tři děti - dcery Hanu a Vlastu a syna Stanislava.

Hned od počátku se Jiří Faltus zapojil i do spolkového života. Byl nadšeným propagátorem sokolských myšlenek a zapáleným členem místního Sokola. Patřil mezi aktivní sportovce, vynikal zejména ve cvičeních na bradlech a hrazdě. Později se projevila i jeho druhá sportovní láska - šachy a stal se platným hráčem šachového oddílu Sokola Žamberk.

Pracovní začátky v Žamberku však nebyly lehké. Od počátku měl Jiří velkou touhu - dělat knižní vazby fortelné co do trvanlivosti, ale současně krásné. Realizace této myšlenky nebyla snadná - na malém městě musí knihař dělat sice také pěknou, ale přece jenom běžnou knihařinu, aby uspokojil zájem zákazníků a aby se uživil. Ale i v tom všedním knihařském řemesle si záhy vytvořil a po dlouhá léta udržel širokou klientelu svou poctivou prací a vlídným lidským přístupem.

Příležitostně však vyšetřil čas i na náročnější knižní vazbu, ukojil tak jednak svoji vnitřní uměleckou touhu, jednak udělal radost některému ze svých přátel, pro něž obvykle takové dílo vytvářel. Jednou z prvních takto vytvořených vazeb byla kniha Pantáta Bezoušek od K. V. Raise. Byla vázána v červené kozině a věnoval ji své manželce.

A přicházejí první úspěchy. Jeho umělecký pohled a řemeslná zručnost mění i styl jeho práce. Opouští to, co se naučil v Praze - dekorativní složitosti knižní vazby - a začíná používat střídmé zlacení v kombinaci se slepotiskem. Poprvé tuto změnu uplatnil na známé vazbě Erbenovy Kytice, výzdoba předních i zadních desek je provedena zlacením a slepotiskem.

Od roku 1934 se účastnil uměleckých výstav, první se konala v blízkém Rychnově nad Kněžnou.

Knihař Jiří Faltus

Po skončení útrap II. světové války nejprve vydal vlastním nákladem knihu úvah od T. G. Masaryka a vyjádřil tím obdiv k tomuto velkému člověku i k první republice. Knihařská dílna i obchod se znovu slibně rozběhly, přibývalo i krásných uměleckých vazeb a úspěchů na výstavách v Praze a v Hradci Králové.

Bohužel přišel rok 1948 a pro Jiřího Faltuse a jeho rodinu byl počátkem nepředstavitelných těžkostí. Dílně hrozilo znárodnění a jemu a jeho manželce zrušení prosperující živnosti. Bránil se všemi prostředky, neskutečně se mu dařilo živnostenské podnikání udržet až do roku 1958. V tomto roce mu byla dílna přece jen zabavena, stroje a nástroje znárodněny a nadále byly využívány jen pro Komunální služby města Žamberka. Bylo mu umožněno, aby zde pracoval jako vedoucí, později byl ale převeden na místo řadového zaměstnance.

Byl však tvrdohlavý a vytrvalý a ve svých záměrech pokračoval dál. V podkroví svého domu na náměstí si zřídil malou dílnu, v níž se mohl plně věnovat umělecké tvorbě.

V roce 1972 byl, navzdory svým postojům, jen díky vynikající umělecké kvalitě díla, zaregistrován v Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel.

Od roku 1973 se začal zabývat také výrobou bronzového písma pro zlacení knih. Jako samouk v tomto oboru dosáhl pozoruhodných úspěchů. Dodnes mnoho knihařských dílen používá jím vyrobené písmo. V tehdejší době však u nás nikdo bronzové písmo nevyráběl a knihařské provozovny byly odkázány na dovoz ze zahraničí. Pro Jiřího Faltuse to byla výzva: nastudoval technologii výroby a začal sbírat zkušenosti. Navštívil slévárny v Kamenickém Šenově a Mladé Boleslavi, konzultoval výrobu na odborné škole v Brně a zajel se podívat na výrobu i do německého Magdeburgu. A pak, obohacen poznatky a zkušenostmi, započal s výrobou ve skromných podmínkách své malé dílny. Nechal si zhotovit technologické i strojní vybavení podle vlastních návrhů a představ a hned rozjel zkušební sérii. Jednotlivé litery se vyráběly z bronzu, sada obsahovala kolem 630 kusů odlitých písmen a ostatních znaků. Modely na jednotlivé typy písma si vytvářel rovněž sám. Je štěstím, že v této své aktivitě našel spolupracovníky a poté i následovníky v synu Stanislavovi a synovci Stanislavu Tomešovi, který dodnes ve výrobě bronzového písma pokračuje.

60. až 80. léta 20. století jsou obdobím tvůrčího vrcholu Jiřího Faltuse. Jeho knihařská práce se dále vyvíjí a nabývá na věhlasu. Stále zdokonaluje svůj výtvarný talent, smysl a cit pro barvy, grafiku a materiál. Váže do všech dostupných materiálů, nebojí se experimentovat a pouští se i do výroby vlastního pergamenu. Právě pergamenovými vazbami na sebe upozorňuje na svých posledních výstavách.

Ke každé vazbě přistupuje velmi poctivě a odpovědně, všechny knihy, které váže, nejprve přečte, takže zdobení knižní vazby vychází z obsahu knihy.

Objevuje další prvek ve výzdobě knižní vazby - ornamentální kresebnost. Začíná spolupracovat s profesionálními výtvarníky a grafiky a s velkým uměleckým citem a tvůrčím přístupem realizuje v knižních vazbách jejich návrhy. V této souvislosti připomeňme jeho velkého kamaráda Františka Šaška, který s ním spolupracoval na kolekci svázaných klavírních výtahů oper našich předních hudebních skladatelů a který se podílel mimo jiné i na další proslulé Faltusově práci, vazbě románu Karla Schulze Kámen a bolest. Knihař zde velmi citlivě a elegantně střídá slepotisk i zlacení, používá techniku různých velikostí linek a ohybů. Tato vazba strhla na sebe v té době velkou pozornost odborných kruhů, kritika ji hodnotila jako citlivé souznění člověka knihaře, tvůrce a umělce s lidsky přesvědčivým obsahem knihy.

Dále připomeňme výtvarníka Jaroslava Kerschbauma, který se po svém nástupu do Faltusovy knihařské dílny řemeslu dodatečně vyučil a který s ním spolupracoval na řadě znamenitých děl. Nezapomenutelný je Máchův Máj, za který získali v roce 1989 na Východočeském biblioforu ve Vrchlabí hlavní cenu.

V roce 1982 uspořádalo nakladatelství Československý spisovatel a časopis Umění a řemesla výstavu "3 knihy x 10 knihařů". Nejlepší desítka umělců z tohoto oboru dostala stejné zadání: vytvořit knižní vazby pro tři literární díla: M. A. Bulgakov - Mistr a Markétka, Ovidius - Příběhy Orfeovy a P. Bezruč - Jen jedenkrát. Výsledkem bylo vzájemné porovnávání vazeb jednotlivých knihařů, vystižení obsahu díla v pojetí vazby. Jiří Faltus díky velkému úspěchu na této výstavě začal dostávat další zajímavé a prestižní zakázky, například pro Univerzitu Karlovu, po revoluci vázal i knihy pro prezidenta Václava Havla určené jako dar britskému princi Charlesovi apod.

Knihy

Významnou roli v jeho tvorbě sehrála i práce pro nakladatelství Lyra Pragensis, které proslulo především svými bibliofilskými tisky, charakteristickými kvalitním papírem, ruční sazbou, dokonalým tiskem a ilustracemi od našich význačných malířů. Takto připravené knihy, navíc hodnotného obsahu, si zasluhovaly i uměleckou vazbu. Tak se stalo, že v dílně v Žamberku se vázal takový skvost jako O Praze s básněmi Jaroslava Seiferta a ilustracemi Karla Zemana. A poté následovalo mnoho dalších krásných knih, ilustrovaných Cyrilem Boudou, Karlem Svolinským či Otou Janečkem. Spolupráce s nakladatelstvím Lyra Pragensis vyústila navíc ve vřelé osobní přátelství Jiřího Faltuse s tehdejším ředitelem, profesorem Milanem Friedlem.

V roce 1990 se Jiří Faltus dočkal navrácení své původní dílny na náměstí. Hned zde se svým vnukem Tomášem Peltanem založil firmu "Faltusovo umělecké knihařství - Peltan" s cílem pokračovat v umělecké knihařině.

Jiří Faltus během svého tvůrčího období absolvoval řadu samostatných výstav, mj. v Teplicích, Brně, Praze i v Žamberku, několikrát byla jeho díla součástí souborných výstav. Poslední samostatná výstava knižních vazeb proběhla v Žamberku v roce 1991.

Nejkrásnější vnitřní pocit pro mistra Jiřího Faltuse představovala dobře svázaná kniha a kvalitní umělecká vazba. Rozhodně netvořil pro slávu a ocenění, přesto jich za svůj dlouhý umělecký život hezkou řádku nasbíral - například na Trienále umělecké knižní vazby 1. cenu za vazbu Máchova Máje (Vrchlabí), dvakrát čestné uznání (Karlovy Vary a Praha), dvakrát Cenu Jaroslava Doležala (Brno a Praha). Jeho práce byly kolegy knihaři velmi ceněné a často obdivované.

U příležitosti svých osmdesátých narozenin 11.3.1991 slavnostně převzal na radnici čestné uznání města Žamberka a zapsal se do Pamětní knihy města.

Umělecký knihař Jiří Faltus zemřel 2.listopadu 1993 ve věku 82 let.

Za celoživotní dílo a významný přínos pro Žamberk mu město 11.3.2001 udělilo titul Čestný občan města Žamberka, in memoriam.


Přehled výstav samostatných i společných s dalšími umělci:
1934 - Rychnov nad Kněžnou
1943 - Žamberk
1947 - Hradec Králové
1948 - Teplice
1973 - Třebíč - I. Trienále umělecké knižní vazby
1978 - Žamberk
1979 - Karlovy Vary - III. Trienále umělecké knižní vazby
Čestné uznání za vazbu knihy Ovidius - Proměny
1980 - Praha - společně s grafikem Josefem Herčíkem
1982 - Brno - IV. Trienále umělecké knižní vazby
Cena Jaroslava Doležala za vysokou úroveň vystavených souborů
1982 - 3 knihy x 10 knihařů v Praze
1985 - Praha - V. Trienále umělecké knižní vazby
Čestné uznání za vazbu knihy J. W. Goethe - Faust
1986 - Teplice
1989 - Vrchlabí - I. Východočeské bibliofórum
Hlavní cena za vazbu knihy K. H. Mácha - Máj
1989 - Kroměříž - VI. Trienále umělecké knižní vazby
1991 - Žamberk - k osmdesátým narozeninám Jiřího Faltuse
1991 - Jaroměř, Hradec Králové, Nový Bydžov
1992 - Praha - VII. Trienále umělecké knižní vazby
Cena Jaroslava Doležala za vystavené práce s přihlédnutím k celoživotnímu dílu
2002 - Praha

Z knihy "Umělecký knihař Jiří Faltus - čestný občan města Žamberka"