Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

Historie města

Město Žamberk vzniklo ve 2. polovině 13. století na místě původní slovanské osady při důležité obchodní cestě spojující Moravu s Kladskem. O kolonizaci zdejšího kraje se zasloužili příslušníci rodu Půticů, původem z Plzeňska, kteří získali zdejší hvozdy koupí od českého krále Přemysla Otakara II. Ten podporoval vznik sídelních středisek a měst, která by sloužila obraně země, stala se útočištěm obyvatel a centrem obchodu a řemesel. Jako kolonizátoři sem přicházejí také němečtí osadníci, proto se setkáváme krátce po založení s německým názvem města - Senftenberg (v překladu znamená "místo položené na mírném návrší"). Již ve 2. polovině 14. století je užíván český název, což svědčí o převaze českého obyvatelstva ve městě.

Rekonstrukce nejstarší podoby Žamberka provedená Eduardem Landou

Přímé doklady o založení města nemáme, první nepřímá zmínka o Žamberku pochází z roku 1332. Ta však nedovoluje řešit otázku vzniku města. V této listině je zmiňována dědičná koupě rychty v Lanškrouně občanem Tyčkem ze Žamberka od opata zbraslavského kláštera Petra Žitavského. Teprve listina z roku 1341, kterou král Jan Lucemburský vrátil zabavené majetky Ješkovi z Potštejna a jeho nezletilým bratrům, zmiňuje přímo město Žamberk. Tato listina je prvním dokladem, kde je vysloveně zmiňován Žamberk.

Kopie pergamenu s dosud nejstarší nepřímou zmínkou o Žamberku z roku 1332

Po té dochází z blíže neznámých důvodů k rozdělení města na dvě poloviny, z nichž jedna náležela k hradu Litice a druhá k hradu Žampachu. Toto rozdělení trvalo až do roku 1575.

Město vlastnil několikráte ve své historii panovník, v letech 1339 - 41 patřil Žamberk jako součást panství Janu Lucemburskému, v letech 1355 - 67 patřila žampašská polovina Žamberka Karlu IV. a v letech 1427 - 71 Jiřímu z Poděbrad. V době vlády Jiřího z Poděbrad byla v nedalekém Kunvaldu založena ze stoupenců učení Petra Chelčického Jednota českobratrská.

Rozvoj řemesel byl velmi důležitým znakem života nově zakládaných měst. Řemeslníci se podle oboru své činnosti sdružovali do tzv. cechů. Každý cech měl své výsady, pořádky a obyčeje. Městská rada měla dohled nad řemesly, mistři skládali radě přísahu, že budou bdít nad správnými cenami, mírami, vahou a kvalitou zboží. Než složil adept zkoušku přísně dozorovanou členy cechu, musel absolvovat vyučení u cechmistra. K nejstarším řemeslům v Žamberku patřili pekaři, řezníci, kováři, podkováři, ševci, řemenáři a jircháři. Nejstarší dochované artikule patří cechu řeznickému, pocházejí z roku 1576 a udělil jim je Mikuláš z Bubna, cech krejčovský má svá registra z roku 1562 a mlynářský z roku 1669.

Hrad Žampach a podhradí se zámkem

Z významných šlechtických rodů, do jejichž správy patřil Žamberk, bychom mohli jmenovat Pernštejny. V roce 1495 koupil zadlužené litické panství a s ním i polovinu Žamberka Vilém z Pernštejna. Pernštejnové byli velmi mocným a bohatým rodem Českého království, zabezpečili se významně o rozvoj měst, byli dobrými hospodáři. Sám Vilém z Pernštejna proslul jako obratný diplomat a byl znám svou náboženskou smířlivostí, jeho hlavním sídlem byl zámek v Pardubicích. Majetek Pernštejnů tehdy třikrát převyšoval majetek Rožmberků.

Hrad Litice

Od roku 1555 je polovina Žamberka jako součást litického panství v rukou osobnosti evropského významu - Arnošta, vévody Bavorského, hraběte Kladského z rodu Wittelsbachů. Své pozemky v Českých zemích nekupoval jenom proto, aby je zvelebil, ale za účelem dělení a výhodného prodeje. Rokem 1563 se litické panství a s ním i polovina Žamberka dostává do rukou Mikuláše z Bubna a v majetku Bubnů zůstává téměř 250 let. Z počátku nebyl tento rytířský rod ze západních Čech nijak význačný. Do východních Čech přišel na přelomu 15. a 16. století a jeho příslušníci zbohatli v hospodářských službách Pernštejnů tak, že v roce 1563 mohli koupit zmíněné litické panství.

Život obyvatel města byl vázán na přesný řád a pořádek. V čele města stál rychtář, který byl zplnomocněným zástupcem pána a byl nadán řadou výsad. Povinností rychtáře bylo především zabezpečovat klid a pořádek ve městě, včetně dodržování právního řádu, měl i povinnosti správní, vybíral pro svého pána poplatky z pozemků, domů, řemesel a trhů, dále různá cla, důchody a jiné poplatky. Vedle rychtáře - fojta byla samosprávným orgánem města rada složená z konšelů.

Pohled na Žamberk v roce 1712, olej na plátně, autor neznámý

Rokem 1575 končí rozdělení Žamberka mezi dvě panství, jediným majitelem obou polovin - litické i žampašské se stává Mikuláš z Bubna, a tak dochází k sjednocení města pod jednou vrchností.

Středověký litický hrad již neodpovídal Mikulášovým nárokům na bydlení, proto se rozhodl pro stavbu zámku a jako své sídlo si vybral Žamberk, a tak se stává Žamberk poprvé ve své historii městem sídelním. Od tohoto okamžiku mluvíme o žamberském panství. Zámek byl dokončen před rokem 1600, byla to čtyřkřídlá budova, na půdorysu protáhlého obdélníka. Vnitřní nádvoří bylo spojovacím křídlem rozděleno na dvě téměř stejně velká čtvercová nádvoří, spojená průjezdem. Stavba nesla typické znaky renesančního sídla, do nádvoří se otvírala arkádami a její omítky pokrývalo psaníčkové sgrafito. Hospodářské budovy byly umístěny severně od zámku mezi zámkem a městskou zástavbou. Zámek neměl žádné zvláštní opevnění, byl obklopen jen zdí se symbolickými střílnami. Na jižní straně náležely k opevnění též dvě vodárenské věže čtvercového půdorysu. Mikuláš z Bubna umírá roku 1608 a další majitelé z rodu Bubnů vlastnili žamberské panství až do roku 1809.

Požár Žamberka v roce 1810

Dochované listiny vypovídají o tom, jakých práv a privilegií město postupně dosahovalo, vedle práva mílového, várečného a trhového to bylo právo útrpné, odúmrti a právo obchodovat se solí.

Velmi neblaze dolehly na Žamberk události třicetileté války, byly obdobím ničení a drancování, město bylo zapáleno a požárem bylo zničeno 45 % domů v Žamberku, v r. 1643 vyhořel během nájezdů Švédů také žamberský zámek. Ten zůstal v neobyvatelném stavu a následná obnova trvala plných 13 let. Postaral se o ni František Adam z Bubna a Litic, během jeho správy náleželo k panství kromě městečka Žamberka také 14 vsí. František Adam realizoval přestavbu zámku v duchu baroka, modernizovány byly také interiéry. Okolí zámku bylo upraveno na zahradu a od města byl zámek oddělen zdí a Florianovou branou. Jemu také město vděčilo za povznesení řemesel a udělení mnoha práv a úlev. Jeho další nástupci z rodu Bubnů již neinvestovali do péče o zámek, a tak v průběhu 18. století částečně chátral.

Současná podoba kostela sv. Václava

V 16. a v 17. století sužovaly Žamberk a jeho okolí vedle požárů také různé nemoci a epidemie, při nichž docházelo k velkým ztrátám na životech. V letech 1555, 1585, 1595, 1633 to byly morové epidemie, v roce 1681 se epidemie přiblížila až k samému Žamberku, ale jako zázrakem zůstalo město ušetřeno.

V roce 1729 byly položeny základy k novému kostelu, přestavba byla dílem chrudimského mistra Donáta Theodora Morazziho. Barokní kostel sv. Václava v Žamberku je jeho nejmonumentálnější stavbou, byl dostavěn roku 1738. Obraz Zavraždění sv. Václava pro hlavní oltář objednal v Římě u Francesca Trevisaniho hrabě Antonín Vít z Bubna, který nesl největší část nákladů spojených s jeho celkovou přestavbou.

Do historie města nepříznivě zasáhly slezské války, v období let 1740 - 1742 a 1744 - 1745 byl Žamberk mnohokráte obsazen jak vojsky habsburskými tak i vojsky pruskými, která si vynucují kromě ubytování a stravy také finance a velké zásoby potravin.

Do roku 1809 je žamberské panství v rukou Bubnů, poté je 6 let majetkem hraběte Veriana Alfréda Windischgrätze. Ten koupil zadlužené žamberské panství od hraběnky Anny Karolíny z Bubna za 600 000 zlatých a rozhodl se vybudovat ze zámku reprezentativní sídlo. Zahájil přestavby zámku v duchu rokoka. Byla vybourána část západního křídla na předním nádvoří, a to se otevřelo do zámecké zahrady. Fasády získaly rokokovou úpravu a parku byl dán anglický styl.

Catherine de Birney - Parish
John Parish, baron ze Senftenbergu

Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil žamberské panství a později velkostatek, jsou od roku 1815 Parishové. Když v roce 1815 získává John Parish panství Senftenberg, patřila k němu kromě Žamberka jedna větší osada a 20 vesnic s 15 000 poddanými. Panství mělo ve vlastní správě 4 dvory, 2 000 arů pastvin, rozsáhlé lesy, 7 kostelů, 23 mlýnů a 7 pil. John Parish, svobodný pán ze Senftenbergu, byl velkým mecenášem vědy a umění, udržoval styky s význačnými vědci a sám se zajímal o matematiku a astronomii. V roce 1844 zřídil v Žamberku soukromou hvězdárnu, kterou nechal vybavit nejmodernějšími přístroji. Od roku 1847 zde pracoval dánský hvězdář Theodor Brorsen, který v Žamberku provedl řadu významných objevů. Jeho pobyt připomíná pamětní deska zasazená do severního průčelí zámku.

Kromě Johna Parishe se v držení velkostatku vystřídali George, Oscar, Charles a John Marmaduke Parish. Za Johna Parishe v roce 1848 bylo zrušeno patrimoniální zřízení a zrušením poddanství byli formálně zrovnoprávněni všichni obyvatelé Rakouského císařství. Na místo vrchnostenských úřadů nastoupily úřady státní. Za Johnova nástupce George Parishe, který získává žamberský velkostatek v roce 1858, byla zrušena hvězdárna a v roce 1866 dále byly nově upraveny interiéry zámecké budovy. Byly také zmodernizovány hospodářské budovy, hlavně pivovar. Jiří Parish získává v roce 1869 panství Brandýs a Žampach.

Martin Tejček – Zámek od východu, výřez barevné litografie – 20. léta 19. století.

Oscar Parish přichází do Žamberka až po studiích v Losanne a v Lipsku. Stal se císařským a královským tajným radou a od roku 1895 byl členem českého zemského sněmu. V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu a stal se baronem von Senftenberg. Charles Parish se postaral o zvelebení města, v zámku založil zámeckou knihovnu a rozšířil zámecký park. Pozemková reforma ztenčila jeho majetek téměř o polovinu. V roce 1938 podepsal prezidentu Benešovi prohlášení o loajalitě k ČR a v roce 1939 opakovaně prezidentu Háchovi, na základě těchto podpisů byl v letech 1940-45 majetek Charlese Parishe pod německou nucenou správou a roku 1948 mu byl majetek v Čechách vyvlastněn. Rodina Charlese Parishe byla nucena opustit Žamberk. Nejstarší syn Charlese Parishe John Marmaduke Parish se znovu vrací do Žamberka v roce 1990, v restituci je mu částečně navrácen rodový majetek.

Současná podoba žamberského zámku a části parku

V 19. a 20. století vznikla v Žamberku řada malých a středních průmyslových podniků. Největším z nich byla továrna na sukna firmy Vonwiller a spol., dále textilní továrna Žid a spol. dnes Rieter, velkostatek Parishů se zámeckým pivovarem, parní pila Fr. Luxy, strojírna a slévárna firmy A. Šteffla, Český rybí průmysl V. Hűbnera, sýrárna J. Sukaného, odborný závod na výrobu krajek, výroba nábytku J. Režný a řezbářská dílna F. Weirauch.

Do roku 1848 byl Žamberk součástí allodiálního (svobodného) panství a od roku 1850 se stal okresním hejtmanstvím a sídlem státem spravovaného politického okresu. Sídlem okresu zůstal Žamberk až do roku 1960. Pokud jde o krajskou příslušnost, náležel Žamberk po roce 1850 k obvodu krajské správy v Jičíně, od roku 1855 do roku 1862, kdy bylo krajské zřízení zrušeno, byl součástí kraje se sídlem v Hradci Králové. Při obnovení krajů v roce 1949 se stal příslušenstvím Hradeckého a od roku 1960 Východočeského kraje. Od roku 2000 náleží Žamberk k Pardubickému kraji a od 1.1.2003 získal na svém významu a v rámci reformy státní správy zde vzniká pověřený úřad III. stupně s rozšířenou působností.

Do dějin 20 století zasáhly události obou světových válek, mnoho občanů Žamberka zaplatilo zapojení do války životem. Žamberk je spojen s významnou událostí novodobých dějin - působením členů výsadku BARIUM, kteří navazovali spojení s londýnskou centrálou a mobilizovali v závěru II. světové války síly proti společnému nepříteli. Během holocaustu bylo deportováno ze Žamberka na 60 členů židovské komunity, konce války se dožili jen čtyři z nich. Po válce již život židovské komunity nebyl nikdy obnoven. Po osvobození v roce 1945 začalo město psát novou stránku své historie. V roce 1948 byl Karlu Parishovi, majiteli velkostatku, veškerý majetek znárodněn a celá rodina odchází do emigrace.

Sídlo pověřeného úřadu III. stupně - žamberská radnice