Žamberk na Facebooku (odkaz se otevře v novém okně)  Žamberk na YouTube (odkaz se otevře v novém okně)

Významné osobnosti historie města

Václav Prokop Diviš

* 26.03.1698 Žamberk - † 21.12.1765 Louka u Znojma
teolog, filozof a vědec, vynálezce zemněného bleskosvodu

Václav Prokop Diviš

Narodil se v Žamberku jako Václav Divíšek. Přičiněním svého rodáka Jindřicha Dušíka započal studia na jezuitském gymnáziu ve Znojmě jako stipendista premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. V roce 1719 složil řeholní slib a začal v klášterní škole studia filosofie a teologie. V roce 1726 zde byl vysvěcen na kněze a v roce 1733 byl v Salcburku promován doktorem teologie. V témže roce se stal podpřevorem kláštera v Louce. Od roku 1736 převzal správu farnosti v Příměticích u Znojma. Tady se věnoval svým pokusům s elektřinou. Zprávy o jeho experimentech se dostaly až na císařský dvůr do Vídně a V.P. Diviš byl vyzván, aby je demonstroval před zraky císaře Františka Štěpána Lotrinského a Marie Terezie. Prokázal, že blýskání a hřmění za bouřky je elektrické podstaty. Své závěry sepsal v rozsáhlém pojednání "Magia naturális" (O podstatě atmosferické elektřiny). Dne 15 června 1754 zkonstruoval v blízkosti přímětické fary svůj první zemněný bleskosvod. Studiu téže problematiky se věnoval americký vědec a státník Benjamin Franklin, který přišel již v roce 1749 s důkazem, že blesk je elektrické podstaty. Svůj bleskosvod však postavil ve Philadelphii až v roce 1760. V P. Diviš využíval statickou elektřinu také pro léčebné účely, pozoroval její blahodárný vliv na léčení různých forem ochrnutí, revmatismu a svalových křečí. Elektrickou energii leydenských lahví užil také u vlastního hudebního nástroje, který byl pojmenován "Denis d"or" (Zlatý Diviš), svými nevídanými akustickými možnostmi oslnil celou hudební Evropu. V.P. Diviš zemřel v klášteře v Louce u Znojma dne 21 prosince 1765. Přes všechny nesnáze, kterým musel jako kněz a vědec v jedné osobě čelit, je dnes právem řazen mezi vědce světového významu.

Josef Jan Šarapatka

(* 1731 Žamberk - † 17.1.1820 ? Žamberk)
kantor, varhaník a brilantní hudebník

Měl mimořádné postavení mezi žamberskými kantory a jeho přínos je srovnáván s významem rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby. Zasloužil se o povznesení hudby v Žamberku. Byl kantorem, varhaníkem a autorem církevních i světských skladeb. Pořídil si notový archiv s opisy děl domácích i cizích skladatelů 18 století. Své skladby komponoval na latinské, ale také české texty. Dochovala se po něm řada skladeb - mší, motet, litanií a pastorel. Jeho tvorba má pro dějiny české hudby značný význam. I když byl nepochybně jako skladatel autodidaktem, je v jeho tvorbě výrazně patrný vliv Františka Xavera Brixiho, kapelníka chrámu sv. Víta v Praze. Ve sbírkových fondech žamberského muzea jsou bohatě zastoupeny opisy skladeb mistrů 18 století, které upravil pro provozování na žamberském chrámovém kůru i několik jeho autorských skladeb na české i latinské texty. Mezi opisy nacházíme vedle skladeb F. X. Brixiho také skladby Josepha Haydna, Josepha Puschmanna, Antonína Stamice, Johanna Lohelia, Antonína Lauba a Antona Zimmermanna.

Theodor Johann Christian Brorsen

(* 29.07.1819 Norborg - † 31.05.1895 Norborg)
významný dánský astronom a botanik působící v hvězdárně v Altoně, a po té v soukromé hvězdárně barona Johna Parishe v Žamberku

Theodor Johann Christian Brorsen

Prožil více než dvacet let v Žamberku, zabýval se především studiem komet a během své vědecké dráhy jich objevil celkem pět, některé z nich zůstávají i nyní středem zájmu astronomů. Narodil se v dánském Norborgu (dnes Loitrof) na ostrově Als. Vzdělání získal v Christiansfeldu, Flensburku a na univerzitě v Kielu. Zde studoval nejprve práva, a pak si vybral obor matematicko - přírodovědecký. V Kielu se poprvé začal zabýval astronomií, která ho od dětství přitahovala. Během studií se důkladně seznámil s teoriemi krajana Tycho Brahe (1546 - 1601) a již tehdy objevil první komety. Jeho pozorování vzbudila obdiv prof. Schumachera natolik, že ho povolal do hvězdárny v Altoně. Dalším jeho odborným působištěm se stal od roku 1847 Žamberk a nedávno zřízená hvězdárna barona Johna Parishe, která byla na svoji dobu vybavena nejmodernějšími přístroji a udržovala spojení se všemi významnými evropskými hvězdárnami. Spolu s ním prováděl přímo v Žamberku mnohá pozorování a objevil zde a popsal několik vlasatic. Studoval také skvrny na Slunci, planetoidy a začal též soustavně pozorovat zodiakální světlo a protisvit. Jeho vědecká práce v hvězdárně v Žamberku byla násilně ukončena v roce 1858, kdy umírá podporovatel hvězdárny, majitel panství baron John Parish. V roce 1870 se T. Brorsen odstěhoval zpět do rodného města na ostrov Als.

MUDr. Eduard Albert

(* 20.01.1841 Žamberk - † 26.09.1900 Žamberk)
zakladatel české chirurgie, profesor a přednosta lékařské fakulty ve Vídni, autor řady lékařských učebnic a historických pojednání

MUDr. Eduard Albert

Pocházel z rodiny žamberského hodináře Františka Alberta, studoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové. Na vídeňskou univerzitu nastoupil v roce 1861 a studium ukončil roku 1867. Dne 22 ledna 1867 byl promován na lékaře a chirurgický doktorát složil v roce 1869. Po té pracoval na oddělení primáře Lorinsena v nemocnici Na Vídeňce a od října téhož roku na I chirurgické klinice ve Vídni. Dne 23 září byl jmenován profesorem chirurgie a přednostou kliniky v Innsbrucku. Právě zde provedl v říjnu roku 1875 jako první v Rakousku a druhý v Evropě antiseptickou operaci a stal se důsledným stoupencem této metody. V tyrolském Innsbrucku napsal své nejvýznamnější vědecko - pedagogické dílo - Diagnostiku chirurgických onemocnění, která se do roku 1900 dočkala celkem 8 vydání a byla přeložena do pěti jazyků. Jeho významným přínosem bylo zavedení očkování proti vzteklině a provedení dosud nerealizovaných chirurgických zákroků. Kromě čistě odborných monografií a článků, psal prof. Albert také populární články z dějin lékařství. Koncem 80 let toužil prof. Albert získat místo v Praze, to se mu však nepodařilo a jeho další odborná dráha byla opět spjata s Vídní. V roce 1881 jej císař František Josef I jmenoval přednostou I chirurgické kliniky ve Vídni. V prosinci 1887 byl jmenován dvorním radou a 12 ledna 1895 doživotním členem panské sněmovny. Prof. Albert získal za svůj život mnoho prestižních ocenění, účastnil se aktivně řady významných mezinárodních konferencí a sympozií. V roce 1900 získal v Londýně čestný doktorát Royal College of Surgeons of England. Tohoto ocenění si zvláště považoval, protože mu bylo uděleno jako jedinému lékaři v Rakousko - Uherska. Byl milovníkem poezie, zasloužil se o překlady děl českých básníků do němčiny, byl znalcem dějin rodného Žamberka a spoluautorem Pamětí žamberských. Byl pokládán za skvělého vysokoškolského učitele. Posluchárna jeho kliniky bývala vždy přeplněna studenty. Měl pověst brilantního řečníka a noblesního diskutéra. Vila, kterou si nechal v roce 1889 postavit, se později stala jádrem budoucího ústavu pro léčbu plicních onemocnění - Albertina.

PhDr. František Šembera

(* 20.08.1842 Helvíkovicíce - † 19.8.1898 Praha)

Narodil se v rodině učitele. Po studiích v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a v Praze se stal gymnaziálním profesorem v oboru historie. Od roku 1867 působil na gymnáziu v Německém Brodě, v letech 1868 - 81 na soukromém gymnáziu v Českých Budějovicích a  později v Praze. Protože ve své praxi postrádal učebnice všeobecných dějin, rozhodl se pro jejich vydání. Je autorem "Dějin vzdělaných národů starověkých", "Dějin národů klasických" a "Dějin středověku". Byl významným dodavatelem historických článků do Ottova slovníku naučného, Encyklopedie pedagogické i celé řady novin a časopisů. Byl pokládán za vzorného pedagoga. Jeho spolužákem a později nerozlučným přítelem byl prof. Eduard Albert. Prof. František Šembera byl Albertovým rádcem a spolupracovníkem při vydání Pamětí žamberských.

Václav F. Kumpošt

(* 28.9.1843 Žamberk - † 26.2.1874 Praha)
kandidát lékařství, vydavatel časopisu Vesmír

Václav F. Kumpošt

Narodil se v Žamberku v ulici Českých bratří č. 237 V deseti letech se stal úplným sirotkem. Ujala se ho rodina hodináře F. Alberta, která měla v péči více dětí a vychovávala je zároveň s vlastními. Již během studií na gymnáziu a později na lékařské fakultě psal články do různých časopisů - Květů, Pokroku, Národních Listů a do Riegrova naučného slovníku. V roce 1870 napsal článek Živá vzpomínka na hvězdárnu žamberskou (autentické vyprávění o T. Brorsenovi). Jeho podporovatelem byl později i jeho nevlastní bratr - prof. Eduard Albert. První číslo časopisu Vesmír vyšlo 3 5 1871, poté přebírá vydavatelství prof. MUDr. Antonín Frič. Redigováni časopisu i studia musel přerušit kvůli vážné chorobě, na jejíž následky předčasně umírá.

Prof. MUDr. Josef Reinsberg

(* 18.8.1844 Přibyslav - † 29.1.1930 Praha)
profesor soudního lékařství na české univerzitě v Praze

Prof. MUDr. Josef Reinsberg

Působil v Žamberku v letech 1870 - 1879 jako městský lékař a od roku 1875 jako okresní zeměpanský lékař. Byl znamenitým praktickým lékařem a vědcem. Je autorem desítek spisů o soudním lékařství - Nauka o soudním lékařství a více než 100 prací literárních. Od roku 1885 byl jmenován mimořádným profesorem soudního lékařství a od roku 1886 prof. řádným, v letech 1891, 1896, a 1903 byl děkanem lékařské fakulty UK v Praze a od roku 1899 jejím rektorem. Spolupracoval při sestavování Ottova slovníku naučného, za jeho zásluhy v oblasti medicíny mu bylo uděleno vyznamenání Řád železné koruny III. třídy.

Prof. PhDr. Augustin J. B. Seydler

(* 1.6. 1849 Žamberk - † 22.6.1891 Praha - Letná)
zakladatel moderní české teoretické fyziky, matematik a astronom

Prof. PhDr. Augustin J. B. Seydler

Prožil v Žamberku jen první kroky svého života. Již v lednu roku 1850 se rodina odstěhovala do Prahy. Od roku1860 absolvoval studium vyššího gymnázia u piaristů na Novém Městě, zde složil s výborným výsledkem maturitní zkoušku. V letech 1867 - 70  zahájil studia na universitě, jeho předmětem studia se stala matematika, fyzika a později astronomie a filozofie. A Seydler byl považován za nadaného studenta a brzy získal místo asistenta na pražské hvězdárně. V roce 1871 mu byl udělen doktorát filosofie. Již jako třiadvacetiletý získal docenturu a přednášel na Karlo - Ferdinandově univerzitě fyziku a později i matematiku a teoretickou astronomii. Stal se uznávanou autoritou a za své vědecké zásluhy byl v roce 1884 zvolen čestným členem Královské české společnosti nauk a roku 1890 členem České akademie. Jeho cílem bylo prosadit zřízení samostatné hvězdárny, tento záměr však z finančních důvodů zůstal nerealizován. S neméně intenzivním úsilím pracoval na půdě astronomického ústavu. Napsal a publikoval desítky významných článků, z nichž mnohé byly uveřejněny i v zahraničí. Jeho odborné články byly ceněny nejen za obsah, ale také za přístupnou formu - "O vypočítání Neptuna", "O problému tří a čtyř těles", "Přehled novějších pokroků v astronomii". Ve vědeckém měsíčníku Atheneum, jehož zakladatelem a hlavním redaktorem byl T.G.Masaryk, vedl A Seydler oddíl filozofie a zde zveřejnil mnoho naučně - populárních příspěvků. K jeho stěžejním pracím patří "Základy teoretické fyziky". Jako asistent hvězdárny sepsal práce týkající se určení drah vlasatic a planetoidů, V Žamberku byla na domě, kde se narodil na jeho počest odhalena pamětní deska dne 3.10.1971.

Tereza Svatová

(* 31.3.1858 Žamberk - † 19.2.1940 Vysoké Mýto)
autorka fejetonů ze života obyvatel venkova, sestra prof. Eduarda Alberka

Tereza Svatová

Narodila se v Žamberku, byla druhou nejmladší sestrou prof. Alberta, zakladatele české chirurgie. Byla pohotovou autorka fejetonů a povídek. Literární činnost započala již ve 22 letech, zveřejňovala své práce v Národních listech, Květech, Lumíru, Osvětě, Zvonu, Světozoru. Většinu prací psala velice snadno a téměř načisto. Pojily ji přátelské vztahy k J. Vrchlickému. Své povídky z venkovského života vydala v roce 1844 v Praze pod názvem "Selské črty". V roce 1897 vyšel povídkový cyklus "Črty ze společnosti". Její tvorbu uznale oceňovali Jan Neruda a Josef Václav Sládek. Zemřela ve Vysokém Mýtě a je pochována v Žamberku.

Kateřina Thomová

(* 04.2.1861 Žamberk - † 05.06.1952 Žamberk)
obohatitelka kulturního života Žamberka, autorka fejetonů a článků ze života regionu, spoluzakladatelka žamberského muzea

Kateřina Thomová

Vyrůstala v domě Františka Alberta, hodináře v č.p. 149, který stojí nedaleko nové radnice. Od malička naslouchala vyprávění otce, který během svého učení ve Vídni často navštěvoval divadlo ( "Burgtheatr") a  později byl ředitelem žamberských ochotníků. Herecké nadání i literární vlohy získala nepochybně od rodičů, stejně jako zájem o společenský a kulturní život. Své první herecké role získala již jako pětiletá. Později je vystřídaly role milovnic, venkovských dívek a role charakterní. Současníci oceňovali její šarm a dokonalé zvládnutí každé z postav. Velmi si oblíbila dílo L.N. Tolstého a Jana Nerudy, přála si  natrvalo spojit život s divadelním uměním. Svého budoucího manžela Josefa Thomu poznala rovněž v ochotnickém divadle. Kateřina Thomová byla členkou Čtenářské besedy, Měšťanské besedy a zajímala se o činnost dámského odboru Národní jednoty severočeské. Když z podnětu tohoto sdružení vznikla v roce 1910 myšlenka zřídit v Žamberku muzeum, byla paní Kateřina Thomová mezi prvními členy kuratotia. Stejně jako její sestra Tereza Svatová, byla autorkou řady fejetonů a krátkých povídek. Milovala mladé lidi i společenskou atmosféru Žamberka, kterou dokázala věrně zaznamenat. Často přispívala do časopisu Naše zájmy. Byla fyzicky velmi krásnou ženou a svůj půvab a kouzlo osobnosti si uchovala do pozdního věku. Zasáhla významně do kulturního a společenského života Žamberka, byla jeho aktivní organizátorkou.

Prof. ThDr. Jan Hejčl

(* 15.5.1868 Žamberk - † 5. 2. 1935 Olomouc)
děkan Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci, badatel, překladatel Starého zákona, znalec semitských jazyků a kultury, autor cestopisných děl a orientalista

Prof. ThDr. Jan Hejčl

Jan Hejčl se narodil v Žamberku v rodině sekyrníka a mlynáře V Hejčla, studoval nejprve na gymnáziu v Hradci Králové a po té vstoupil do kněžského semináře, v roce 1891 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1897 působil jako kaplan v nedaleké Čermné u Lanškrouna. Následně pokračoval ve studiu teologie ve Vídni a v tomto oboru dosáhl doktorátu. Po návratu do Čech působil jako vícerektor a profesor obecné pedagogiky a studia Starého zákona na biskupském semináři v Hradci Králové. V roce 1904 získal stipendium na studijní cestu do Palestiny, tehdy navštívil také Sýrii a Egypt. V roce1909 přešel jako řádný profesor na teologickou fakultu do Olomouce, která jeho přičiněním získala velkého věhlasu. Byl třikrát zvolen jejím děkanem a úspěšně zde působil více než čtvrt století. Napsal řadu studií, v nichž popularizoval biblickou vědu. Pracoval vedle výkladu bible také v oblasti liturgiky, estetiky a orientalistiky. Zúčastnil se také práce na Českém slovníku bohovědném. Své cesty do Palestiny a Egypta popsal v cestopisech "Do města Davidova z města Eliščina", "Ke svatyni Kananejské" a v řadě dalších děl. Vrcholem jeho bohaté literární činnosti s využitím výborných znalostí hebrejštiny a semitských jazyků zůstává překlad Starého zákona, vydaný jako část Bible české.

Ak. architekt Jindřich Merganc

(* 7.7.1889 Žamberk - † 28.2.1974 Bratislava)

Ak. architekt Jindřich Merganc

Narodil se v Žamberku v početné rodině obuvníka, díky podpoře barona Oscara Parishe mohl studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve figurální malbu a později krajinomalbu. Jeho učitelem byl Jan Preisler, později studoval architekturu u prof. Jana Kotěry (1909 - 1910) a Josefa Plečníka (1911 - 1914). Studia ukončil v roce 1914. Po vypuknutí I světové války se dostává do Sarajeva, odkud byl převelen na italskou frontu. Po válce se trvale usadil v Bratislavě a vstoupil do služeb Ministerstva veřejných prací. Od roku 1923 pracoval jako samostatný architekt. V roce 1940 byl jmenován přednostou stavebního oddělení poštovního úřadu v Bratislavě. Jeho rozsáhlá tvorba má vysokou architektonickou úroveň. V Praze navrhl podobu kostela na Královských Vinohradech, je autorem regulace dunajského nábřeží v Bratislavě, okresního úřadu v Galantě, obecního úřadu v Piešťanech a Novém Meste nad Váhom. Do výčtu jeho navržených a realizovaných staveb dále patří kostel v Lieskové, Měšťanská škola v Nitře, tržnice v Bratislavě a Památník padlým v Žilině. Stavbou mimořádných kvalit je bratislavské sanatorium prof. MUDr. K. Kocha z r.1930, které náleží nepochybně k jeho nejlepším projektům. Celoživotní dílo Jindřicha Mergance se stalo svébytným pilířem slovenské národní kultury. V roce 1970 mu byl udělen titul "Zasloužilý člen Zväzu slovenských architektov". Posmrtného ocenění se mu dostalo také v roce 1985, kdy bylo jeho dílo detailně zhodnoceno a byl zařazen do elitní skupiny slovenských architektů. V Žamberku mu byla odhalena pamětní deska dne 7.10.1987, vycházela z návrhu Františka Šaška a realizována byla ak. sochařem Z Kolářským.

Ak. sochař Josef Kotyza

(* 14.03.1891 Žamberk - † 23.03.1975 Praha)
významný sochař a výtvarník

Ak. sochař Josef Kotyza

Akademický sochař, narozen v Žamberku. Pocházel z chudých poměrů. Základy vzdělání získal jako Josef a Leoš Kubíčkovi v dílně žamberského řezbáře Josefa Rouse. Po vyučení absolvoval odbornou školu v Chrudimi a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se trvale usídlil. Vytvořil řadu historických portrétů - M. Jana Husa, J. A Komenského, K Havlíčka Borovského, jeho dalším realizovaným dílem je busta TGM na Masarykově náměstí v Žamberku. Pro chrám sv. Víta realizoval figurální výzdobu varhan, pro chrám sv. Mikuláše v Praze vytvořil unikátní betlém.

Generál Josef Knop

(* 30.1.1909 Žamberk , † 01.4.1966 Ústí nad Orlicí)

Generál Josef Knop

Narozen v Žamberku, absolvoval gymnázium v Kostelci nad Orlicí a Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Po vypuknutí II. světové války se rozhodl pro aktivní zapojení do války, v únoru roku 1940 opustil vlast a přes Budapešť, Bělehrad, Soluň a Bejrút se dostal do francouzského přístavu Marseille a později do Adge, kde absolvoval specializovaný výcvik. Zúčastnil se bitvy o Francii, kde získal čs. válečný kříž. Po pádu Francie se dostal z přístavu v Séte do Anglie a stal se příslušníkem 1 čs. brigády, působil zde jako velitel čety, roty i školy pro výcvik důstojníků v záloze. Absolvoval několik specializovaných výcviků britských SOE pro sabotáž, diverzi i seskok padákem. Protože byl v našich jednotkách v SSSR citelný nedostatek zkušených důstojníků, přihlásil se k dobrovolníkům, kteří byli transportováni na východní frontu. Zde využil svých dovednosti z výcviku ve Velké Britanii a jako velitel výcviku je předával dalším vojákům. Později byl převelen k I čs. samostatné brigádě, s níž prodělal těžké boje, na kterých se naše jednotky v SSSR podílely - Machovka, " bezejmenná kóta 534", Hyrowa hora. Účastnil se i těžkých bojů o Duklu, vojáci z jednotky škpt Josefa Knopa vstoupili jako první na naše území dne 6 října 1944. Stal se nositelem Řádu Suvorova i mnohých prestižních českých a zahraničních vyznamenání. Za jeho zásluhy mu byl 8 5 1991 propůjčen Řád M.R. Štefánika III. stupně a 10 12 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

Jiří Faltus

(* 11.03.1911 Klášterec nad Orlicí - † 02.11.1993 Žamberk)
umělecký knihař

Jiří Faltus

Narodil se v Klášterci nad Orlicí v rodině chudého rolníka. V roce 1926 nastoupil do učení ke knihařskému mistrovi Janu Bálkovi ze Žamberka, u kterého složil v říjnu 1929 tovaryšskou zkoušku. Jako knihařský dělník pracoval v Roudnici nad Labem, v letech 1931-33 v Praze na Vinohradech, kde se uplatnil jako zlatič. V roce 1933 se znovu vrátil do Žamberka a zřídil si zde samostatnou dílnu. V roce 1958 převzal jeho dílnu Podnik komunálních služeb v Žamberku. Přes všechny potíže se nepřestával věnovat tvorbě skvostných vazeb a stal se z něho vyhledávaný odborník. V 70 letech se zde začal zabývat výrobou bronzového písma pro zlacení. Od roku 1972 se stal členem Svazu výtvarných umělců. Pravidelně se účastnil knihařských výstav. Ve svých osmdesáti letech se dočkal navrácení dílny a byl za své zásluhy o rozvoj knihařského řemesla v Žamberku jmenován čestným občanem.

Prof. MUDr. Božena Kuklová - Štúrová

(14. 12. 1893 Žamberk - 14.4. 1977 Bratislava )
významná lékařka, spoluzakladatelkou Masarykovy ligy proti tuberkulóze, přednostka protituberkulózního ústavu na Slovensku

Prof. MUDr. Božena Kuklová - Štúrová

Dětství a začátek školní docházky prožila v Žamberku. V r.1899 se rodina přestěhovala do Hradce Králové. Po absolvování LF UK v Praze se stala asistentkou I interní kliniky v Praze u profesora Maixnera a Syllaby. Po roce 1918 odešla do Bratislavy a účastnila se založení lékařské fakulty na tamní univerzitě. Po sňatku s  PhDr. Svätoplukom Štúrom spojila natrvalo svůj život se Slovenskem. Na studijních cestách v Paříži, Berlíně, Amsterodamu, Londýně a Kodani získává cenné poznatky v oblasti mikrobiologie a po návratu buduje v Bratislavě mikrobiologickou laboratoř. Hlavním zájmem je však studium a léčba tuberkulózy. Je spoluzakladatelkou Masarykovy ligy proti tuberkulóze a zakládá poradnu pro nemocné TBC. V roce 1924 objevuje metodu umělého pneumotoraxu, která byla až do objevení antituberkulogik nejúčinnější metodou léčby TBC. V roce 1928 se Dr. Kuklová-Štúrová habitovala na docentku a v roce 1934 se stala první československou univerzitní profesorkou.

Za Slovenského štátu byla pro svůj český původ zbavena možnosti vyučovat na Univerzitě. Po válce se tam však vrátila a pokračovala v získávání informací v léčebných ústavech ve Švédsku, Norsku a Dánsku. V roce 1949 zřídila protituberkulózní ústav na Slovensku a  stala se jeho přednostkou. Své odborné zkušenosti vložila do 68 odborných publikací. Byla členkou Učené společnosti Šafaříkovy i členkou American Colege of Chest Psysicians and Intern. Society. Za svou vědeckou činnost byla v r.1968 odměněna medailí a zlatou pamětní plaketou J.E.Purkyně. Dne 28 října 1992 jí byl udělen na Pražském hradě za celoživotní dílo a osobní statečnost v boji proti TBC Řád TGM in memoriam.

Prof. Petr Eben

(* 22.01.1929 Žamberk - † 24.10.2007 Praha)
hudební skladatel, koncertní umělec, profesor na pražské AMU

Prof. Petr Eben

Narodil se v Žamberku v rodině školního inspektora a nadšeného amatérského houslisty. Dostal do vínku zcela mimořádné hudební nadání. V šesti letech přesídlil s rodiči do Českého Krumlova, kde se už v devíti letech stal varhaníkem v kostele a v deseti letech začal komponovat. Domácí muzicírování a hra na varhany pro něj znamenaly posilu zejména během války, kdy musel kvůli židovskému původu opustit gymnázium a pracovat na stavbě a v kamenolomu. V roce 1944 byl internován do koncentračního tábora Buchenwald a nejednou se zde dostal do ohrožení života. Po válce mohl konečně studovat hru na klavír i kompozici, pak působil krátce v televizi jako hudební dramaturg a v roce 1955 začala jeho dráha pedagoga, nejprve na Filosofické fakultě UK a později na AMU. Roky normalizace prožil jako věčný odborný asistent bez možnosti kariérního růstu, bylo mu zakazováno zveřejnit a provádět mnohé skladby, problémy měl i s výjezdy do zahraničí, kam byl často zván, zde však byla jeho hudba vřele přijímána a ceněna. Po roce 1989 byl jmenován docentem FF UK, čestným profesorem univerzity v Manchesteru a čestným doktorem Univerzity Karlovy. Vyznamenán byl německou Stamicovou cenou, řádem Cyrila a Metoděje a v roce 2002 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla nejvyšší státní vyznamenání. Dne 23.3.1993 byl žamberským zastupitelstvem jmenován čestným občanem Žamberka. Jméno prof. P. Ebena figuruje také v názvu místní ZUŠ. Jeho velmi rozsáhlé dílo je tvořeno skladbami komorními, vokálními, orchestrálními, varhanními, skladbami pro děti, ale i obsáhlými oratorii i operou Jeremiáš. Dne 22 ledna 2004 byla v Žamberku odhalena pamětní deska na domě č.p. 671 v Nádražní ulici, připomínající místo skladatelova narození.

Milan Maryška

( * 23.3. 1943 Žamberk - † 4.12. 2002 Izrael)
nadaný a odvážný režisér a dokumentarista, přesvědčený o tom, že film může sloužit dobru a lidské paměti

Milan Maryška

Narodil se během II. světové války v Žamberku, v budově bývalého útulku pro děti, na Husově nábřeží č.p. 314 Vyrůstal v Letohradě v Komenského ulici č.p. 469 Osm tříd jedenáctiletky navštěvoval v Letohradě, devátý ročník v Žamberku a desátý a jedenáctý ročník v Ústí nad Orlicí. Během totality byla rodina Maryškových soustavně ničena a na vytoužené studium FAMU, pro které se Milan Maryška rozhodl, musel dlouho čekat. Ačkoli vykonal úspěšně zkoušky na FAMU, nebyl přijat. Musel nejdříve několik let pracovat, a teprve po skončení vojenské služby se mu přece jenom podařilo dostat se k filmu. Stal se asistentem režisera Evalda Schorma, který byl jeho vzorem. Spolupracoval s ním na filmu Markéta Lazarová a později na mnoha dalších. Po velkých nesnázích se na FAMU přece jen v roce 1965 dostal. Své první filmy nhatočil již na konci šedesátých let. Osudným se mu stal dokument Ticho o Janu Palachovi, který natočil spolu s režiserem Vladimírem Smutným a M. Peerem. V roce 1970 byl nucen FAMU opustit, bylo nepřípustné točit záběry z nemocničního lůžka umírajícího Jana Palacha, který se stal ztělesněním protestu proti panujícímnu režimu. Mnoho let nesměl cokoli točit, plných osm let pracoval jako zdravotník pražské záchranné služby. Teprve ve druhé polovině 70 let natočil společně s Jaromírem Štětinou cyklus dokumentárních filmů ze Sovětského svazu, zajímala ho nekonečně krutá, ale také krásná tvář Sibiře a život obyvatel se všemi specifiky a kontrasty. Tak vznikl cyklus - Sibiř - země žalu, země naděje, Sibiř, peklo nebo ráj. Zúčastnil se humanitární cesty do Arménie, kterou v roce 1988 postihlo ničivé zemětřesení, na místě katastrofy chtěl nejen zdokumentovat její rozsah, ale také podat svědectví, které by podnítilo humanitární pomoc. Zde vznikly v roce 1989 filmy Země pod Araratem a Mosty pro živé. Spolu s Jaromírem Štětinou a Šimonem Pánkem stál u zrodu nadace Člověk v tísni a Epicentrum. Další téma, které Milana Maryšku jako režiséra zaujalo, byla válka v Náhorním Karabachu. V roce 1992 vznikl dokument Obětovaný národ, v němž vylíčil útrapy civilního obyvatelstva dvou násilně spojených národů odlišných kultur. Se jménem Milana Maryšky jsou spjaty také dokumemnty věnované novodobé české historii - Ztráta paměti, Zač jsme bojovali, Přerušené jaro. V roce 2002 získal autorský tým Milan Maryška, Jindřich Frýda a Jiří Reichl ( in memoriam) Cenu Ferdinanda Peroutky, Milan Maryška se stal laureátem za sérii snímků zachycujících historii Československa. Své mapování naší historie chtěl zakončit dokumentem Český holokaust. Během natáčení čtvrtého závěrečného dílu však nečekaně v Izraeli dne 4 12 2002 zemřel. Nestihl již také vytvořit dokument o střetu zájmů světa islamu s křesťanským světem. Kulturní ovzduší Letohradu, Žamberka, Ústí nad Orlicí, ale především podnětné prostředí vytvořené rodiči, formovalo počátky tvůrčí dráhy tohoto mimořádně nadaného a odvážného scénáristy, režiséra a dokumentaristy - Milana Maryšky. I když se během natáčení dostával do vzdálených koutů světa, východní Čechy vždy velmi miloval a těšil se na pobyt v Kunvaldu na chalupě, kterou si rodina Maryškových zakoupila, aby se na Žambersko mohla vracet.